Izola » Historie a památky

Město Izola stojí na místě, kde dříve bývalo postupně hned několik římských osad. V historických pramenech je zmiňováno poprvé r. 972 našeho letopočtu. V letech 1280 – 1797 byla Izola součástí Benátské republiky. Benátský ráz je vidět jak v celkovém architektonickém uspořádání i na jednotlivých stavbách. Vyniká několik paláců benátské šlechty (Manziolů, Lovisatů, Besenghiů aj.), které reprezentují vývoj slohů od benátské gotiky k historizujícím slohům 19. století. Původně tu byl ostrov spojený s pevninou kamenným mostem a začátkem 19. století byl materiál z mostu a městské zdi použit k vytvoření náspu a zaplnění moře mezi pevninou a ostrovem.

Významnější památky jsou soustředěny v okolí náměstí Veliki trg a Manzioniev trg na západním okraji historického jádra. Zde se také nachází radnice s bohatě zdobeným průčelím ze 16. stol, kostel sv. Marie, jehož nejstarší část pochází údajně z 9. stol. a pozdně gotický palác Manzioli v benátském stylu.

Na nejvyšším místě města je kostel sv. Maura (Mavera), který tvoří dominantu města. Jeho zvonice stojí o samotě. Pochází z 16 stol., byl však v pozdějších stoletích výrazně přestavěn. Ve městě najdete několik dalších menších kostelů (např. kostel sv. Dominika na Kristanově trgu a kostel sv. Kateřiny na místě bývalého kláštera severně od něj).

Jako hlavní třída starého města slouží relativně široká Gregorčičeva ulica. Za nejvýznamnější architektonickou památku města bývá uváděn barokní palác Besenghi degli Ughi mezi kostelem sv. Mauricia a Manzionijevim trgem.

Naproti vchodu do kempu Jadranka se nachází parní lokomotiva jako památka na železnici „Parenzana“ z Terstu do Poreče a na bývalé Izolské nádraží. Další památkou na tuto železnici je malé železniční muzeum v centru (ulice Alme Vivode 3 – proti kostelu sv. Kateřiny).