Jednotný stát

Sjednocení Slovinska
Během první světové války, která s sebou přinesla velké ztráty i do Slovinska, zejména na krvavé frontě Soča, hrozilo rozdělení slovinského území mezi několik států. Proto se Slovinci pokusili o vytvoření jednotného státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, žijících na území habsburké monarchie.

Tento požadavek, známy jako květnové prohlášení, byl uskutečněn slovinskými, chorvatskými a srbskými zástupci ve vídeňském parlamentu na jaře roku 1917.
Po porážce Rakouska-Uherska v 1. světové válce, nebezpečí ze strany Itálie (ta okupovala oblasti Primorska, Istrie a část Dalmácie) a tlaku Srbů na sjednocení ve společný stát se byli Slovinci, Chorvati a Srbové nuceni 1. prosince 1918 sjednotit v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. To bylo roku 1929 přejmenováno na Království Jugoslávie.
Po plebescitu v roce 1920 byla většina slovinské části Korutan připojena k Rakousku.

Socialismus
Během druhé světové války se Království Jugoslávie rozpadlo a slovinské území bylo rozděleno mezi Německo, Itálii a Maďarsko. V roce 1941 v Lublani vzniklo hnutí za osvobození slovinského národa a začalo si razit cestu ozbrojeného odporu proti okupaci.
Brzy převzala vedoucí pozici komunistická strana a postupně překvořila boj za osvobození v socialistickou revoluci.
Po druhé světové válce byla vyhlášena federativní lidová jugoslávská republika, jejíž nedílnou součástí se stalo právě Slovinsko. Roku 1963 se tento útvar přejmenoval na Spolkovou socialistickou republiku Jugoslávie a Slovinsko bylo Socialistickou republikou Slovinsko. Ekonomika se rychle rozvíjela, zejména v padesátých letech. Po ekonomických reformách a decentralizaci Jugoslávie v roce 1965 a 1966 se Slovinsko (ze šesti republik) nejvíce přiblížilo tržnímu hospodářství.